Jeep expedice Bosna a Černá hora

Jeep expedice Bosna a Černá Hora

Srpen 2018

Turisty opomíjená a přitom tak krásná!
Země mešit, minaretů, rozbořených domů z války a min. Ale také nádherných hor, jezer a vodopádů. To všechno je Bosna a Hercegovina. A ještě mnohem víc.
My jsme měli tu možnost ji poznat v létě 2018 na naší letní Jeep expedici. Cestovalo nás sedm osob (Honza, Týnka, Jarda, Danča, Tomáš, Zdeněk a moje maličkost) a čtyři auta.

První co vás v této zemi udiví je důkladná kontrola na hranicích a následně velmi zřetelné pozůstatky nedávné války (březen 1992 – listopad 1995).Postřílené, rozstřílené a zarostlé rozbořené domy vás budou provázet všude. Dokonce i ve velkých městech jako je Sarajevo.

Další zvláštností, kterou budete potkávat, dokonce i v těch nejzapadlejších vesničkách jsou mešity s minarety.

Svolávání k modlitbě probíhá 5x za den a určitě to nepřeslechnete! Poslední věcí, která asi turistům nejvíce nahání hrůzu jsou miny. Nedivím se, sama jsem se bála a při hledání místa k přespání na ,,divoko“, jsem terorizovala všechny přítomné, větou:

,,Tady se mi to nelíbí, tady jsou určitě miny, tady spát nebudu! Obezřetnost a zdravý selský rozum jsou v tomto případě opravdu na místě! Poučka tedy zní: Nescházet nikde s cest, vyhýbat se lesům a místa na přespání hledat taková, kde je evidentně vidět, že už tu před vámi někdo byl. (pastviny, pokosené louky, pole)
Náš ,,velitel expedice” Honza, sestavoval plán cesty tak, abychom si užili nějaký ten offroad (když už jedeme těmi Jeepy) a zároveň abychom toho viděli co nejvíce. Velkým pomocníkem mu byla kniha Bosenské šotoliny od Offroad guide, která je bohužel v současné době beznadějně vyprodána. https://offroad-guide.com Autor ale na své fb stránce slibuje dotisk s aktualizacemi. Místo knihy, ale mohu doporučit apku s online navigací.

Co nás v Bosně uchvátilo (ono pak těch míst bylo víc) bylo údolí s řekou Krivaja. Tohle místo je snem každého kempaře. Nádherná divoká řeka ( dočetla jsem se, že se na ní v letních měsících provozuje rafting) obklopená zalesněnými kopci. Když jsme projížděli údolím, než jsme se vydali do kopců k městečku Vareš, jen jsme v němém úžasu pozorovali tu krásu.

Ve Vareši jsme se chtěli podívat na opuštěné nádraží a doly. Ale vzhledem k tomu, že jsme sem dorazili za tmy, zklamaně jsme museli uznat, že prohlídka nepřichází v úvahu. Náplastí nám byla jiná podívaná. Na silnici R444 kousek před Vareší jeskyně, kterou procházela silnice. Tunel Ponikve. Sotva jsme do něj vjeli už se ve vysílačkách ozývalo: ,,vidíte tu krásu? Otáčíme!“ Takže jsme dojeli na konec tunelu, tam se otočili a dali si to ještě jednou. A i když v tunelu nebylo moc místa k zastavení, zastavit jsme prostě museli! Foťáky v mobilu sice nechtěli moc pobrat osvětlení, ale přesto všichni fotili jak vzteklý! 🙂

Noc jsme strávili v Sarajevu ve velvyslanecké čtvrti, v pronajatém bytě přes Airbnb. Honza se dočetl, že se v Sarajevu hodně krade a tak hledal místo, kde by i naše auta byla relativně v bezpečí. Velvyslanecká čtvrť s desítkami kamer se jevila jako dobrá volba.

Prohlídka Sarajeva byla samozřejmostí! Do centra jsme se svezli tramvají, kde nás překvapil velký počet zahalených žen. Až později jsme se dozvěděli, že Sarajevo je z 80% muslimské. Ve městě jsme si prohlédli: Baščaršijské náměstí (Baščaršija) je centrální náměstí s Sebiljem, což je dřevěné kašna od českého architekta Alexandra Vítka a teče v ní pitná voda. Na náměstí je starý bazar z osmanských dob, který je hlavním turistickým lákadlem města, kde se nachází celá řada obchodů, řemeslných dílen, restaurací a kaváren.

Katedrálu srdce Ježíšova – známá také pod názvem Sarajevská katedrála.

Latinský most – nejvýznamnější památka města. Je zobrazen na znaku a vlajce města. V roce 1914 byl na konci tohoto mostu spáchám atentát na Františka Ferdinanda d´Este. Všichni určitě znáte:,, sedm kulí jako v Sarajevu“. Galerii – kde právě probíhala výstava ,, The siege of Sarajevo“ (Obléhání Sarajeva) Což byl opravdu zážitek! Tolik bolesti a beznaděje! Vzpamatovávali jsme se z toho celý zbytek dne! Války by prostě neměli být!!!

Ze Sarajeva jsme se vydali do nedalekého pohoří Igman, kde se v roce 1984 konali 14.zimní Olympijské hry. Je to cca 30 minut jízdy autem. Co jsme našli nám ale vyrazilo dech! Hotel Igman v kterém kdysi bydlely sportovci, nejdříve nahlodal zub času a zbytek dokonala válka. V době své největší slávy v něm bylo ubytováno přes 500 sportovců. Dnes je z něj ruina, ve které si místní omladina hraje na vojáky a střílí po sobě kuličkami. (airsoft). V podobném stavu jsou i skokanské můstky (které jsme navštívili) a bobová dráha. Pokud tato místa budete chtít navštívit, tak by to mělo být s největší opatrností, protože Bosenští Srbové rozmístili v kopcích kolem olympijských sportovišť tisíce min a dodnes se na některá místa nesmí vůbec vstoupit. Oblasti kde by se miny mohli vyskytovat jsou zřetelně označené červenými cedulemi s nápisem PAZI MINE (pozor miny) a týmy pyrotechniků se speciálně vycvičenými psy tyto oblasti postupně odminovávají.

Na konec dne nás čekalo pohoří Bjelašnica se stejnojmenným nejvyšším vrcholem (2067m.n.m) a na ten jsme se vydali. Pohořím k vrcholu vede silnice, která je úřady schválená jako ,,oficiální“, ale jet po ní osobním autem je holý nesmysl. Je samé kamení! Pokud tedy nemáte nějaké offroad auto tak výjezd na vrchol nedoporučuji. I když místní se toho tady nebojí a svými starými Golfy a Audinami tyto ,,oficiální silnice“ plné kamení a štěrku normálně projíždí!

Z vrcholu Bjelašnice jsou úžasný výhledy, který se vám nesmazatelně vrejou do paměti! Nocovali jsme ,,na divoko“ asi 5 km pod vrcholem v nadmořské výšce 1588 m.n.m. A noční obloha……to máte pocit, že už jste ve vesmíru!

Druhý den ráno, jsme nenastartovali auto. Už večer po dojetí na místo nocování se mu nechtělo, ale říkali jsme si, že to bude nějaká prkotika. No nebyla!

Ještě, že měl Honza ten dobrý nápad, pojistit odtah auta. V Kooperativě, kde jsme měli pojistku sjednanou, byli milý a vstřícní a hned začali shánět někoho kdo nás na odtahovce sveze z hor. Trvalo to sice dlouho(až do odpoledne), ale nakonec po x telefonátech dorazila ze Sarajeva odtahovka. Ačkoliv jsme několikrát hlásili jakou hmotnost má naše auto, přijel malý Renault Master. Zřejmě žádnou větší odtahovku, která by byla ochotná dojet pro nás do hor,( i když po ,,oficiální cestě“) nenašli. Pán lamentoval a rozhazoval rukama hned jak dojel a to se pak ještě zhoršilo, když mu naše těžké auto při natahování na odtahovku zlomilo nájezdy. Cesta z hor zpět do Sarajeva do autorizovaného servisu Jeep byla pro odtahové auto na hranici únosnosti. Vypadalo to, že se pod tíhou našeho auta každou chvíli rozpadne. Ale nějakým zázrakem jsme dojeli! Cestou jsme se ještě zastavovali nechat svařit zlomené nájezdy, které se ale stejně zase při skládání auta v servisu zlomili! Pán už přestal lamentovat a jen odevzdaně koukal! Tak jsme trochu zariskovali a za ochotu nabídli řidiči láhev Becherovky! V muslimské zemi je alkohol velký prohřešek, ale pán buď nebyl muslim a nebo to nějak nehrotil, protože nabízenou láhev přijal.

O autorizovaném servisu Jeep v Sarajevu snad ani psát nebudu. Je to stejné jako u nás v Čechách! Musíte mít prostě štěstí a natrefit na člověka, který tomu rozumí! Což se tady nestalo!
Narychlo jsme se ubytovali zase v Sarajevu v nádherném bytě přes Airbnb. (Už jsem o něm psala v souvislosti s minaretem, který nás ráno v 5 hodin probudil svým svoláváním k modlitbě.) Článek o Airbnb.

Večer jsme strávili vymýšlením jak pokračovat dál. Moc jsme se u toho nasmáli, protože jeden absurdnější návrh střídal druhý, a některé už byli i ve fázi uskutečnění!

,,Ráno je moudřejší večera“ a tak i my jsme dospěli k rozhodnutí. Zůstáváme v hotelu poblíž auta a čekáme na odtahovku, která pro nás jede z Čech. Ostatní budou pokračovat v započaté expedici.