Kraj, který se nejvíce přibližuje moři

Květen 2020

Řeč je o Šluknovském výběžku, který se opravdu nejvíce přibližuje Baltskému moři. Vzdušnou čarou je to asi 300 km. Osada Severní je nejseverněji obydleným bodem České republiky. Při své průzkumné výpravě, kterou jsem do Šluknovského výběžku podnikla, jsem až do osady Severní nedojela. Ale byla jsem kousek od ní, v obci Lobendava, která je vzdálena jen 2,2 km. Tak snad při troše dobré vůle a přimhouřením obou očí by se dalo říct, že jsem v tom nejsevernějším místě byla. 🙂

Do tohoto kraje mě vlastně přivedla náhodně zhlédnutá fotka zámku Lipová. Doslova by se dalo říct, že mě uhranula! Takže když se naskytla první příležitost navštívit tohle fascinující místo, neváhala jsem ani minutu.

Obec Lipová a zřícenina zámku Lipová

Při příjezdu do Lipové to vypadalo, že nějaké mocné síly prostě nechtějí, abych ten zámek vůbec našla. Navigace mě sice někam dovezla a zahlásila jste v cíli, ale cíl byl v nedohlednu. Tak jsem chvíli kroužila obcí (ještě,že je tak malá), než mi došla trpělivost. Auto jsem zaparkovala u potravin, s tím, že pěšky půjde hledání líp. No a jen co jsem zaklapla dveře auta spustil se déšť……..co déšť , pořádný liják! Při vyndavání deštníku, jsem si mumlala pro sebe: mě prostě nenasereš, já ten zámek najdu ať se ti to líbí nebo ne! Ještě, že na ulici nikdo nebyl….. 🙂

Pohled na zámek mi doslova vyrazil dech! Vidět ho takhle naživo…….. mísilo se ve mě hned několik pocitů od úžasu,překvapení, lítosti až po vztek. Kdo a proč nechal takovou nádhernou barokní stavbu takhle zchátrat?

Obcházela jsem nádvoří a nevěřícně kroutila hlavou. Na různých místech byli vylepeny cedulky oznamující : pozor stavba, stavba povolena……. Zajásala jsem! Tak, že by přeci jen existoval někdo, kdo chce zámek zachránit? Zámeckou zahradu už zachránili, tak, že by došlo i na zámek?

Cesta sem do Lipové byla opravdu čistě pudová, takže jsem si předem nezjišťovala žádné informace. Při prohlídce zámku jsem vůbec netušila jestli je někdo koho tento neutěšený stav zámku vůbec zajímá. A protože už jsem taková a do všeho se vrhám po hlavě, říkala jsem si už tam na nádvoří zámku, že pokud to jen trochu půjde, budu se snažit nějak pomoci.

Takže jsem pátrala a zjistila, že opravdu je někdo, komu není zámek lhostejný! Spolek VIA TEMPORA NOVA http://viatemporanova.cz/ Dokázali obnovit zámeckou zahradu, tak věřím, že dokážou obnovit i zámek! Proto jsem na jejich účet poslala menší obnos peněz. Říkám si, že když to udělá každý a pošle nějakou, byť malou částku, nakupí se z těch malých, jedna velká. A ta už něco zmůže! Pokud tedy i Vám není lhostejný osud tohoto nádherného zámku (zajeďte se do Lipové podívat) přispějte prosím jakoukoliv částkou na účet: 771 771 700/0600

Závěrem jedna zajímavost, která mě zaujala: Zámek má prý sedm schodišť, jako je dní v týdnu. Dvanáct komínů, stejně jako měsíců v roce. 52 pokojů, jako je týdnů v roce. A 365 oken a dveří, jako je dnů v roce. Pokud tedy do Lipové zavítáte, můžete okna a dveře zkusit spočítat. 🙂

Pod zámkem je krásný Zámecký rybník a Lipová alej, která svádí k procházce.

Ale Lipová není jen o zámku. Našla jsem tady i nádherný Kostel sv. Šimona a Judy.

Stavby které k tomuto regionu neodmyslitelně patří.

Podstávkový dům čp. 424……..nejstarší dochovaná stavba svého druhu v severních Čechách. V rozmezí let 1723 – 1727 jej postavil místní stavitel Zacharias Hoffmann.

Křížky a boží muka. Další informace o památkách, které jsou v obci a já je neobjevila najdete na stránkách: http://www.lipova.cz/pamatky-v-obci

Když jsem se celá promočená a zmrzlá rozloučila s Lipovou, popojela jsem kousek dál po silnici 266 směrem na Lobendavu. Na Anenském vrchu (414 m.n.m.) jsem našla další zajímavé místo.

Kaple sv. Anny, Kaple Božího hrobu a Křížová cesta.

Celou dobu co jsem po Anenském vrchu chodila, lilo jako z konve a tady navíc opravdu hodně foukalo. Takže deštník se mi každou chvíli obrátil a já se ho pokoušela vrátit do původní podoby. No scénky jak z grotesky…….:-) A k tomu všemu jsem se ještě pokoušela fotit! Mám tedy nejspíš štěstí, že fotky jsou docela použitelné.

Největší radost mám, ale z téhle fotky. Krásně zachycuje tu úžasnou krajinu, která se tady všude rozprostírá!

Pokaždé jsem se tak nějak intuitivně rozhodovala kam dál. No a když mi mapa nabídla obec Dolní Poustevna Markéta…..volba byla jasná.

Dolní Poustevna Markéta

Šluknovský výběžek je od pradávna hodně nábožensky založený a tak není divu, že tu doslova na každém rohu najdete kostelík, kapli, křížky a boží muka. Takže nebylo žádným překvapením, že i v této obci jsem jeden krásný a opravený kostelík objevila……Kostel Panny Marie.

Vilémov měl být další zastávka. Ale protože mě na cestě nic neoslovilo…….krom čarodějnice……..jen jsem tímto městem projela. A raději se kochala krajinou. Ale neznamená to, že ve Vilémově nic není. Zajímavým fenoménem této oblasti jsou křížové cesty, no a tady se zrovna jedna, ze čtrnácti, nachází.

Údělem řidiče je, že když chce něco vyfotit, musí zastavit. Takže já byla jak blázen a neustále zastavovala, vyskakovala z auta a rychle fotila. 🙂 Třeba srnky, v poklidu se pasoucí nedaleko silnice.

Můj velký okruh po Šluknovsku jsem zakončila ve Velkém Šenově. První na co mě tady padlo oko, bylo sice trochu omšelé, ale nádherné stavení. Kvůli tomu, abych ho vyfotila, jsem trochu blokovala křižovatku………řidiči za mnou si nejspíš ťukali na čelo, se slovy…..no jó pražáci! 🙂

A další skvost tohoto města je Kostel sv. Bartoloměje ze 16. století.

Pochopitelně je toho ve Velkém Šenově k vidění daleko více. Např. památkově chráněný dům čp. 215, nebo další z Křížových cest.

Do velkých měst se mi kvůli nošení roušky nechtělo. A tak jsem Šluknov a Rumburk pro tentokrát vynechala. Alespoň budu mít záminku se do tohoto nádherného kraje vrátit. Na příště, ale naplánuji nějaký turistický ,,špacír”, abych si pořádně užila tady tu neskutečnou krajinu!

Domů jsem odjížděla plná dojmů a abych se přiznala, vůbec se mi odtud nechtělo. Myslím, že vidět fotku zámku Lipová na internetu, bylo tak nějak osudové! A někde ve skrytu duše doufám, že se opraveného zámku dožiji!

„Příroda nepotřebuje člověka, ale člověk přírodu ano.“