Pražská Loreta

květen 2020

Když se řekne Loreta, vesměs každému se hned vybaví úžasně znějící zvonkohra, která je opravdu výjimečná. Jde o poslední dochovaný barokní nástroj v Evropě, jejichž mechanismus nebyl nikdy modernizován. V době svého zprovoznění v roce 1695 byla v Čechách skutečnou pozoruhodností. Loretě ji věnoval malostranský obchodník Eberhard z Glauchova. Autorem 27 zvonů je amsterodamský zvonař Cloude Fremy a zvonkohru sestrojil hodinář Petr Neumann.

Ale Loreta není jen zvonkohra, je to také celý soubor krásných barokních staveb. Hlavní, reprezentativní, s věží a zvonkohrou směřuje na Loretánské náměstí.

Kde je před průčelím terasa ohrazená balustrádovým zábradlím s 19 sochami a 9 sousošími andílků. Bohužel sochy jsou už jen kopie. Ty které se dochovali si můžete prohlédnou uvnitř v jedné z expozic.

Aby jste se dostali na krásné nádvoří, které nám připomínalo jedno nádvoří kostela v Raveně, musíte si zakoupit vstupenku. Pro jednoho dospělého za 180 Kč.

Uprostřed nádvoří je Loretánská kaple Panny Marie tzv. Svatá chýše, která má být kopií kaple z italského Loreta. Kaple byla vysvěcena 25.3. 1631 a výstavbu financovala hraběnka Benigna Kateřina z Lobkovic. Podle legendy je Svatá chýše domek, ve kterém žila Panna Marie v Nazaretu, který andělé při vpádu saracenů přenesli přes moře do jihoitalského Loreta. Z tohoto poutního místa se úcta šířila do celé Evropy a byly zakládány kopie či napodobeniny domku – kaple. Počátkem 18. století byla Svatá chýše obestavěna na půdorysu čtverce barokními ambity s obrazy svatých patronů a patronek proti nemocem a utrpení. A v této nezměněné podobě jsme ji obdivovali i my.

Kaple má na hlavním oltáři sošku Loretánské černé madony a stěny jsou po způsobu italské Lorety vyzdobeny fragmenty maleb. Uvnitř je pravděpodobně vezděno několik trámů a cihel, které pocházejí přímo z italské Lorety.

Celé nádvoří můžete pozorovat kryti příjemným podloubím, kde můžete obdivovat několik kaplí a také krásné malby na stropě loubí.

Poslední stavbou, kterou jsme v přízemí navštívili je Kostel Narození Páně. Byl vysvěcen 7.6. 1737, ale práce v interiéru pokračovaly až do konce roku 1738. A fakt si dali záležet……..interiér je opravdu nádherný.

Kostel nedávno odkryl i svá tajemství…………pod kostelem byla objevena krypta s freskami z roku 1664. Bohužel krypta ještě není zpřístupněna, ale v 1.patře je její 3D model a je opravdu působivý.

První patro skrývá Loretánský poklad, který je vedle svatovítského největším a nejcennějším chrámovým pokladem v Čechách. Jsou zde shromážděna výhradně díla 16. – 19. století. Zvlášť výjimečná je kolekce velkých barokních monstrancí, jejichž kvalita je prvotřídní a představují vrchol zlatnictví 17. – 18. století.

Na všechny tyto monstrance jsme hleděli v němém úžasu………..ta krása a um, které ani nedovedu popsat. Loretánský poklad, ale nejsou jen monstrance, je to různá směs cenností, které věnovali dobrodinci z vděčnosti, jako dar Panně Marii Loretánské, jako poděkování za vyslyšení svých proseb.

Poklad je opravdu velmi rozmanitý a na chodbách 1.patra můžete ještě vidět různé domácí oltáříky, relikviáře, drobné sošky, obrazy, šperky a různá umělecká díla vytvořená ze vzácných materiálů a nejrůznějšími technikami.

U čeho jsme se však zdrželi docela dlouhou chvíli, byl multimediální panel o zvonkohře. Je fascinující vidět jak to celé funguje.

3D model krypty působí už z dálky strašidelně a uvnitř fresková výmalba s motivy Smrti a Vzkříšení je opravdu až hororová. Předlohou hlavní scény Vzkříšení Lazara se stal známý Rembrandtův lept, který později inspiroval řadu umělců napříč staletími.

S tímto barokním skvostem jsme se loučili jen velmi neradi. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavého a viděli věci nevídané! Návštěvu Pražské Lorety rozhodně doporučujeme!