22.12.2018 – 1.1.2019
22.12.2018
Přípravy vrcholili! Zdeněk už měl našeho ,,Loudu” připraveného k odjezdu, jen já zase nestíhala. Měli jsme tolik věcí (a já doufala, že všechny upotřebíme ), že jen nanosit je do ,,Loudy” trvalo celou věčnost. Modlila jsem se, aby nás po cestě nikde nezvážili.
Měli jsme mít tentokrát několik poprvé:
poprvé někam odjíždíme přes Vánoční svátky a hlavně na Štědrý den!
poprvé bude štědrovečerní večeře v obytce! (klasika – rybí polévka, salát a řízek)
poprvé přijde Ježíšek někam jinam než domů!
poprvé jedeme obytkou do zahraničí!
poprvé jedeme obytkou v zimě!
A abychom se do té Itálie vůbec dostali museli jsme projet přes Alpy. Kde jak jsem předpokládala bude zřejmě sníh a zima. A toho jsem se trochu hrozila.
No, ale tahle poprvé by nebyla možná, pokud bychom neměli tak ÚŽASNOU celou velkou rodinu! Která projevila velké porozumění pro náš cestovní plán a slavila s námi štědrý den už začátkem prosince!
23.12.2018
První den najeto 370 km. Cesta byla pohodová a užívali jsme si jí. V Čechách jsme na cestě potkali dvě obytná auta a v Německu pak dva karavany. Říkali jsme si…..tak nejsme jediní blázni na cestách. Okolo Vimperka bylo obzvlášť hnusný počasí a ještě k tomu sníh. Naštěstí ne na silnicích. Cestou se nám moc líbilo město Passau v Německu, kterým jsme projížděli.
Do cíle dnešního dne Salzburgu jsme dorazili už za tmy a ……neskutečně lilo a lilo a lilo! Zaparkovali jsme na parkovišti ve městě cca 20 minut od centra a těšili se na plánovanou procházka po centru města. Bohužel se nekonala, protože pršelo tak, že by psa nevyhnal. Tak jsme alespoň plánovali další trasu a určovali si místa, která chceme bezpodmínečně vidět. Těšili jsme se jak malé děti. Zítra už nás měla přivítat naše vysněná Itálie.
24.12. 2018
Ráno okolo 5 hodiny nás v Salzburgu vzbudil neskutečně silný vítr, tak silný, že se kymácelo celé auto! No bála jsem se! A pak přišla bouřka! Odjížděli jsme tedy ze Salzburgu dříve než jsme původně chtěli! A pořád lilo! Bylo nám líto, že zřejmě z Alp neuvidíme nic za tohoto počasí, ale neztráceli jsme optimismus, protože tam kam jsme měli namířeno, pršet podle předpovědi nemělo.
Pršelo až do Brenneru a jen co jsme zaplatili mýto a ujeli sotva kilometr, začalo sněžit! Hustě sněžit! Zdeněk prohlásil, že jet na sněhu se 4 t obytňákem, který má jízdní vlastnosti bitevní lodi, si úplně neužívá!
Naštěstí sotva jsme přejeli hranice do Itálie sněžit přestávalo a po pár kilometrech nebylo po sněhu ani památky. Dokonce ani nepršelo! Vyjasnilo se a konečně bylo na co koukat. Itálie nás prostě přivítala přesně tak, jak jsme si představovali. U Trenta dokonce svítilo nádherně sluníčko a bylo 17 stupňů. Zastavili jsme u jedné benzinky a čekalo nás překvapení. Byla zde výpusť na odpadní vodu, mohlo se vylít WC a dokonce byla možnost připojit se zdarma na elektřinu! Byli tu prostě na karavanisty připraveni! Každopádně Italové jsou bezpochyby karavanistický národ, protože jsme cestou potkali minimálně 35 obytných aut a asi 5 karavanů!
Po 450 km jsme dorazili do cíle dnešní cesty, města Verona. Zdeněk našel na Park4night úžasný stellplatz nedaleko centra, kde jsme za 10 euro mohli zůstat 24 hodin.
No a protože bylo něco po 14 hodině, hned jsme se vydali na prohlídku města! A bylo na co koukat! Amfiteátr, kostely, náměstí, nádherné domy, Juliin balkónek, mosty, vánoční trhy! Vánoční atmosféra jak se patří!
Zpět jsme dorazili před šestou! A štědrovečerní večeře nám chutnala dvojnásob! Dokonce i ten Ježíšek nás našel!
25.12.2018
Verona nás ráno přivítala mlhavým a chladným ránem! Po vypuštění a napuštění všech tekutin do karavanu jsme vyrazili do dalšího města – Janova! Mlha nás provázela většinu cesty. Vždy se na chvíli rozplynula, abychom se mohli pokochat krásami krajiny, kterou jsme zrovna projížděli a pak zase vše pohltila!
Genova -Janov. Parkovali jsme na předměstí a parkovné 2,40€/hod. se nám zdálo docela slušný. Zdeněk kouknul na parkovací automat a prohlásil: ,,jo ten je stejnej jako u nás”. Ale nebyl! Chvíli tam špekuloval, cože jako ten automat po něm chce! Když neumíte italsky, tak se spíš domníváte co tam asi tak je napsáno. Překladač stávkoval. Ale jsme chytré české hlavičky a nakonec jsme na to přišli. Místo SPZ se na klávesnici naťukalo číslo parkovaciho stání – a bylo to.
Podle průvodce se prý Janovu také říká,, La Superba” -Skvostné město. No úplně na nás tak nepůsobilo. Bylo spíš takové dost špinavé, oprýskané a smradlavé. Hlavně ve starém městě v těch malých uličkách. Ale zas na druhou stranu ty velice úzké uličky měli své ohromné kouzlo. My jich prošli celkem hodně, hlavně když Zdeňkovi nahlásila navigace, že nemá v těch úzkých uličkách signál. Tak jsme měli tedy i možnost dojít do takových míst kam asi normálně turisté nechodí. Do uliček LÁSKY! Postávali tu spoře oděná děvčata a spousta černochů(zřejmě migranti) Já když jsem to viděla, tak jsem tedy dost znejistěla a říkám Zdeňkovi: ,,no tak to nevidím dobře!” A Zdeněk? ,,To dáme!” Bafnul mě za ruku, přidal do kroku a vlíknul mě těmi úzkými uličkami pryč. No dali jsme to, ale příjemný pocit jsem tam tedy neměla.
V přístavu bylo také hodně migrantů. Různě postávali nebo seděli na lavičkách, ale nikdo si nás nevšímal. A co nás tedy nejvíc překvapilo, bylo metro! Ano, Janov má metro, což jsme vůbec netušili. Původně jsme chtěli ve městě zůstat, ale pokud při našem příjezdu působilo město ospale, tak teď to tu začínalo žít. Tak jsme zvedli kotvy!
Nakonec jsme zůstali asi 70km od Janova na jedné benzince. Na vyhrazeném parkovišti pro karavany. A spalo se nám báječně.
26.12.2018
Dnešní cesta vedla nejdříve do města Pisa. Samotné město na nás působilo ospale a všedně. Než se dostanete k šikmé věži, musíte projít okolo stánků, kde na vás ,,útočí” prodejci (většinou černoši) a nabízející všechny možný tretky! A taky magnetky. Hned jsme si vzpomněli na naše nejen cestovní kamarády Týnku a Honzu. Týnka by byla nadšená z toho výběru! Nebudeme zastírat, že nám tu tihle naši parťáci na naší výpravě chyběli. Ale byli v očekávání radostné události – prvního potomka a tak tu nemohli být s námi! U věže bylo neskutečné množství turistů. Což jsme vůbec nečekali a říkali si, že v létě to tady musí být masakr. Věž samotná a okolní stavby(basilika Duomo di Pisa a Baptisterium) jsou nádherný! Dalo by se tu postávat a obhlížet je ze všech stran hodiny a hodiny.
Jenže my museli pohnout, protože jsme chtěli dojet do Florencie. Měli jsme vyhledané jedno parkoviště celkem blízko centra města, ale navigace se v městě rozhodla stávkovat a uprostřed rušné silnice nám oznámila,, jste v cíli.” Naštěstí Zdeněk rychle zareagoval a zaparkoval na blikačky na stání pro taxi. Tam jsme chvíli hledali něco dalšího a nakonec jsme se rozhodli pro stellplatz v kopci nad městem. A udělali jsme dobře, protože jsme objevili úžasnou vyhlídku, ze které máte Florencii jak na dlani. No a protože jsme zvědaví, nezůstalo jen u vyhlídky. Sešli jsme až dolů k řece a tam vlastně čirou náhodou objevili nádherný most Ponte Vecchio. A to jsme šli původně k domu Galilea. Cesta nazpět byla trochu náročnější, protože jsme kilometr stoupali do kopce. Nechtěli jsme si nechat ujít tak nádherné a rozlehlé město, plné úchvatných památek, takže jsme zůstali a těšili se až druhý den vyrazíme objevovat.
27.12.2018
Ráno se nám nechtělo do Florentské dopravní špičky a tak jsme auto nechali na stellplatze a do města vyrazili autobusem. Zdeněk zjistil, že se jízdenky dají koupit buď v trafice, u řidiče a nebo přes sms. No ale líná huba holí neštěstí, takže Zdeněk odchytl nějakého chlápka, co počítal peníze z platebního automatu na stellplatze a od toho jízdenky koupil. Autobus nás dovezl do centra k vlakovému nádraží a odtud pak už po svých objevovat krásy Florencie. Bylo opravdu na co koukat! Na vstup do Katedrály Santa Maria del Fiore se stálá dlouhá fronta, která se táhla podél celé katedrály. Nechtělo se nám ji vystát a tak jsme si katedrálu prohlédli jen z venku a vydali se dál na další skvosty tohoto města.
Autobusy tady nejezdí stejnou ulicí tam i zpět jako u nás. Ulice jsou tu hodně úzké, proto jsou tu samé jednosměrky. Takže autobusovou zastávku, abychom se dostali zpět jsme spíš jen tak odhadovali. Naštěstí jsme ji trefili! Po vypuštění a napuštění tekutin v karavanu jsme chtěli vyrazit na další cestu. Zdeněk zaplatil stellplatz v platebním automatu, ještě si liboval jak to skvěle zvládnul, ale………závora se ne a ne otevřít. Zkoušeli jsme zvonit na nějaký dohled, aby pomohl, ale bylo to úplně k ničemu. No blbnuli jsme tam dobrých deset minut a už byli dost zoufalý, když tu najednou……..závora se sama zvedla. Skočili jsme tedy rychle do auta a pryč. Než si to ta potvora rozmyslí!
Naše cesta vedla do města Siena. Původně nebyla v cestovním plánu, ale je při cestě za naším dalším cílem a rozhodně stálo za to, se tu zastavit. Do centra jsme stoupali šíleným kopcem, kde se o nás pokoušel infarkt, ale odměna byla sladká. Náměstí Piazza del Campo je velkolepé. Ohromilo nás svou velikostí a krásou. Každoročně se zde koná ,,Palia” koňský dostih. Soupeří spolu jezdci z jednotlivých čtvrtí města. Čtvrť, která vyhraje, má právo uspořádat bujarý večírek ve čtvrti, která dostih prohrála, a to bez jakýchkoliv postihů. Na náměstí se nachází jedna z nejvýznamnějších gotických staveb Palazzo Pubblico se 102 metrů vysokou věží Torre del Mangia.
Další významná stavba je Santa Maria Assunta, Katedrála Nanebevzetí Panny Marie. Zajímavost spojená s touto katedrálou a vlastně s celou Sienou je návštěva syna Karla IV. Zikmunda Lucemburského, který zde před svou korunovací pobýval.
28.12.2018
Tento den jsme si naordinovali oddych, pohodu a klídek! Žádné kostely, žádné katedrály, žádné památky, žádná města. Jen příroda, voda a pohodička! Ze Sieny jsme jeli do lázeňského městečka Saturnia. Cestou jsme obdivovali úžasná ,,panoramata”. Toskánsko je nádherná část Itálie. A já se zamilovala!
Na první pohled! Odpoledne jsme se cachtali v horkém termálním prameni a moc si to užívali. Voda tu má celoročně 39°C. Když se koupal i Zdeněk, tak byla fakt teplá. Teplota venku 12°C. Na sluníčku o něco víc. Ale to dnes svítilo pomálu. V podvečer jsme chvíli seděli i venku, a pak uvnitř hrály karty. A byl to lítý boj.
29.12.2018
Ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne. Po potřebné údržbě – vylití a nalití tekutin a úklidu v karavanu jsme se vydali k moři. Dojeli jsme do přímořského města Civitavecchia a tam strávili část dne. Bylo nádherné počasí a mohli jsme být venku jen v tričku. Užívali jsme si tedy sluníčka a moře. To teplé počasí úplně svádělo do moře skočit. Ani se nám odtamtud nechtělo! Ale čekalo nás hlavní město Itálie….Řím.
Zdeněk našel parkoviště v blízkosti Vatikánu v klidné ulici, kde jsme se chystali přenocovat. V autě tu hlídkovala místní policie, což nás mělo varovat, ale nás to utvrdilo v tom, že je to bezpečné místo. No a protože jsme od moře přijeli vcelku pozdě, vydali jsme se jen na krátkou procházku. To hlavní nás čekalo až zítra…..12 km túra po krásách Říma.
30.12.2018
Brzo ráno jsme vyrazili do víru velkoměsta. Měli jsme naplánovanou trasu, která měla mít cca 12km, ale Zdeněk trasu průběžně ,,zlepšoval” a měnil takže jsme nachodili spíš tak 15 – 20 km. Bohužel jsme si vybrali blbý čas k návštěvě Říma, protože v Itálii mají od 22.12. do 6.1.prázdniny, takže zde nebyli jen turisti, tedy cizinci, ale i mraky Italů. Moje milovaná sestra mě před odjezdem kladla na srdce, že se máme vyhýbat davům, aby se nám nic nestalo. Bohužel tady to bylo nemožný! Je tedy pravda, že u všech památek stály po zuby ozbrojeni vojáci, ale myslím, že kdyby tam nějaký šílenec začal střílet do lidí, zřejmě by tam v tu chvíli stejně nebyli nic platní. Naštěstí se nic takového nestalo a den v Římě jsme i tak náramně užili. A viděli jsme toho opravdu hodně…..Koloseum, Forum Romanum, Pantheon, Andělský hrad, náměstí Piazza Navona se třemi nádhernými kašnami, fontána di Trevi, Španělské schody, Vatikán s jeho nádhernou bazilikou svatého Petra a Svatopetrské náměstí.
Uchození a unavení jsme se okolo 17 h. vraceli k autu s vidinou odpočinku a piva. Jenže nějací idioti (omlouvám se, ale nedají se jinak nazvat) nám připravili překvapení! Vymlátili nám obě boční okýnka u řidiče. Naštěstí se dovnitř nedostali, protože Zdeněk prozřetelně k sobě zakurtoval oboje dveře. A nebyli jsme v tom sami, další karavany okolo nás na tom byli stejně A v tu chvíli se tam objevil nějaký starý pán, a že nás jde pozdravit jako krajany. Když pak viděl co se nám stalo, s celou rodinou se nám snažili pomoct. Jeho syn volal na policii a zjišťoval jak postupovat dál. Kam zajet na policejní okrsek atd. Byli pro nás jak zjevení! A pak, že ANDĚLÉ neexistují!
Museli jsme dojet na policejní okrsek, protože tady k takovým ,,drobnostem” policie nejezdí! Zdeněk vybaven minimální znalostí jazyka a s hlasovým překladačem se vydal na policii. Zvládnul to výborně a vrátil se s protokolem a s tím, že to je všechno. A já si v duchu představovala, že přijdou sejmout otisky, nebo vzorky krve, které nám tu ten parchant zanechal. No a protože už byl večer sháněli jsme kde v bezpečí přenocovat. Na prvním stellplatzu se sice snažili, ale nakonec místo nenašli. Na druhém to nejdříve vypadalo stejně, ale pán byl hrozně ochotný a nakonec jsme utahaní ve 22h konečně zakempovali. Zdeněk ještě kontaktoval pojišťovnu a na internetu sháněl nějakou opravnu, kde by nám zítra okna vyměnili.
Velmi pozitivní zjištění tohoto dne: Kromě idiotů, je na světě i spousta hodných lidí, kteří jsou ochotni pomoci!!!
31.12.2018
Ráno se nám na recepci stellplatzu snažili pomoci. Dostali jsme kontakt na zřejmě jediný otevřený servis v Římě. Italové totiž mají dnes svátek. V servisu měli docela dost aut s vymlácenými okny. Při čekání jsme se tam dali do ,,řeči” s nějakým Italem, který nám říkal, že to dělají gangy Rumunů. Každopádně v servise po dlouhém domlouvání nám sdělili, že sklo pro naše auto nemají. Naše další cesta tedy vedla do OBI, kde Zdeněk koupil plexi a lepicí pásku a na parkovišti u OBI okna zadělal a bylo rozhodnuto, že se prostě vydáme na cestu domů. Chtěli jsme nevšední dovolenou??? No tak rozhodně jsme Nový rok přivítali dost nevšedně! Na dálnici, na odstavném parkovišti, mezi kamiony. Ale, co….. bude alespoň co vyprávět vnoučatům!
Moje postřehy z cesty!
Najeli jsme 3185 km, bývalo by to bylo o něco víc, ale osud to chtěl jinak! Nafotila jsem přes 1400 fotek! Itálie je nádherná země a ani to co se nám tu stalo nás neodradí se sem jednou vrátit!
Moc se mi líbilo, kolik jsme v Itálii potkávali obytných aut! Za mě to je fakt karavanová velmoc. Děti mají prázdniny, všichni Italové naskáčou do svých obytných aut a migrují po celé své zemi. A také jsou na ně všude jak se patří připraveni. Skoro na každé benzínce výlevní místo a parkování jen pro karavany. A ty stellplatzy! Jediné co tu kazí tu radost, jsou ceny pohonných hmot. Nafta průměrně cca 40 Kč/litr je fakt nářez! A také poplatky za dálnice. Dálnice ŘÍM – BRENNER 53,70 euro.
Jinak co se týče karavaningu jako takového, zjistila jsem, že hlavní náplní karavanisty na cestách je: kde vyleju odpadní vodu a WC, kde napustím do karavanu pitnou vodu a popř. kde se připojím na elektřinu a dobiju baterky. Je potřeba vědět, jak dlouho se vším vydržím a podle toho logisticky přemýšlet, kdy a kde zastavím. I my jsme to jednou úplně nevystihli. Počítali jsme, že cestou z Janova někde na benzínce vylijeme nádrž od WC, ale zrovna žádná taková benzínka po cestě nebyla. Naštěstí to dobře dopadlo a my to dovezli na stellplatz do Florencie.
Doprava. Italové si opravdu s nějakými pravidly silničního provozu hlavu nedělají. Kde jsou dva pruhy, oni si z nich udělají tři. Ten kdo má jet rovně, odbočuje, ten kdo má odbočovat, jede rovně. Rychlostní limity jsou pouze orientační. Červená neznamená stůj. Blinkry? Na co? Hlavně ve městech se všichni všude cpou, troubí a ukazují si neslušný gesta. Ale přesto všechno jsme za celou dobu neviděli jedinou bouračku. Hodně jezdí tak, že předvídají.
Co se týká aut tak oblíbená jsou všechna malá. Je to pochopitelný! Některé uličky jsou tak úzké, že žádné jiné auto by neprojelo. A i tak jsou některá dost obouchaná a poškrábaná!
Na cestě jsme používali tyto aplikace: Sygic Truck – navigace, abychom se všude vešli. Kombinovali jsme s Waze. Google maps – navigace pro pěší, po památkách ve městech. Park4night – vyhledávání slellplatzů a parkovišť. Google překladač – úžasná věc, pro ,,blbce” jako my co umí jen rusky.
Abych se přiznala, očekávala jsem nebo spíš jsem si moc přála poznat Řím takový jako ve filmu ,,Prázdniny v Římě”(starší ročníky znají – jsem holt věčný romantik) Ale přes tolik turistů to nebylo možné. A možná ani takový Řím už neexistuje. Ale jinak je to nádherné město, plné nádherných památek, náměstí a uliček. Jediné co tohle všechno hatí, jsou odpadky. Jsou všude! Na ulicích, v parcích, na parkovištích, koše přetékají, popelnice přetékají a ten neskutečný čurbes a smrad okolo nich.
Závěrem je potřeba říct, že né každý asi úplně chápal, proč jedeme pryč zrovna na Vánoce. Byla to zvědavost, poznat jak to chodí jinde, nebo jen zažít Vánoce jinak a jinde?Nevím. Ale každopádně to stálo za to! Ty zkušenosti a zážitky, které nám už nikdy nikdo nevezme! A o tom to vlastně celé je…….
babickanacestach.com 