25.12.- 31.12.2019
Tentokrát až do poslední chvíle nebylo vůbec jisté, zda pojedeme. Měnila jsem tento rok práci a v tomto odvětví není úplně standard brát si mezi svátky dovolenou. Ale nakonec to klaplo a my mohli vyrazit vstříc novým zážitkům.
25.12.2019
Vyjížděli jsme brzy ráno, neboť nás čekala dlouhá štreka. Tak jako minulý rok už od Plzně jen lilo a lilo.
Takže cesta byla poměrně nudná, protože
nebylo pořádně nic vidět.
V Brennerském průsmyku bylo docela dost
sněhu a sněžilo.
Naštěstí se sníh na silnici nedržel!
Ale Itálie nezklamala…… přestalo pršet a
i když jsme jí už nestihli prosluněnou, západ
slunce jsme přeci jen viděli.
Po 12 hodinách a 859 km jsme zakempili na našem oblíbeném stellplatzu ve Veroně.
26.12.2019
Modena
Příznivcům aut je jistě jasné proč zrovna do
tohoto města.
Muzeum Enzo Ferrari byla jasná volba!
Musím říct, že mě doslova vyrazilo dech.
Nádherná auta, luxusní prostředí a úžasná atmosféra.
Při promítání dokumentu o Enzo Ferrari
jsem až musela zamáčknout slzu.
Tak to bylo nabitý emocemi!
Ještě jsme stihli prohlídku města.
Kde jsme byli lapeni černochem, který nám opravdu velmi dobře psychologicky chtěl prodat nějaké náramky.
Neúspěšně…..jsme totiž poučeni z let minulých!
Maranello
Další zastávka…Muzeum Ferrari!
Poprvé jsem viděla Formuli v reálu, kde jsem
si na ni mohla skoro sáhnout!
Je obrovská a zároveň hrozně malá.
Obdivuji jezdce Formule…… řídit v tak stísněných prostorách!
Kdysi jsme Formuli1 hodně sledovali….. ale to
byl svět ještě v pořádku a monoposty měli pořádný motory a krásný zvuk!
Doporučuji, pokud budete v Itálii určitě
si tyhle dvě muzea nenechte ujít!
Zvýhodněná vstupenka do obou muzeí stojí
pro jednoho 24€.
Ale za ty prachy, to rozhodně stojí!
Za tmy jsme ještě stihli Bolognu.
Náměstí Piazza Neptuno je obklopené dechberoucími stavbami.
A pochopitelně nesmí chybět kašna,
Fontana del Neptuno, která je celá bronzová.
Podařilo se mi ji vyfotit i se stínem Neptuna.
Asi budeme města navštěvovat častěji
za tmy, mají úžasnou atmosféru!
27.12.2019
Ravenna
Cestou do Ravenny jsme se tak kochali, že jsme
přehlédli ceduli ,,only telepass” při nájezdu na dálnici.
K naší smůle jsme telepass neměli a lístky na dálnici se zde nedávali.
Takže…… Zdeněk musel couvat!
Úzký nájezd a řidiči troubící a ťukající si na čelo.
Já pobíhající po silnici a snažící se ukazovat
a zároveň zastavovat auta.
No scéna jak z grotesky!
Ale to bychom ani nebyli my, kdyby všechno
probíhalo hladce.
V Ravenne jsme našli bezva parkoviště, hned
u městské brány. Už tu stálo pár karavanů,
a tak jsme doufali, že bude bezpečné.
Prohlídku města jsme si nejdříve naplánovali
podle průvodce a Google map.
Což znamenalo , že jsme si určili body,
které chceme vidět, no a podle Googlu vyrazili.
U Basilica di San Vitale jsme zjistili, že se dá
koupit jednotná vstupenka do pěti památek.
Za 9,50€ pro jednoho…no nekupte to!
Takže několika hodinová procházka po památkách mohla začít.
Basilica di San Vitale – osmi stěnná stavba, která je považována za mistrovské architektonické dílo.
Nachází se v ní množství mozaikové výzdoby
že 6.stoleti.
Mausoleo di Galla Placidia – hrobka sestry císaře Hinoria I., vyzdobená nádhernými mozaikami.
Battistero Neoniano – jsou to přestavěné lázně,
vyzdobené krásnými mozaikami.
Museo Arcivescovile e Capella di Sanť Andrea
Tak to jsme totálně zazdili!
Místo toho jsme vešli do kostela Duomo.
Ale nelitujeme…..byl nádherný!
Basilica di Sanť Apollinare Nuovo – nádherný kostel vyzdobený mozaikami.
U kostela je také zahrada a tam jsem měla velmi silný pocit, že tady už jsem určitě někdy byla.
Nachodili jsme toho dne ,,sto zimních kilometrů”
Po tom co jsme se vrátili ke karavanu a dali si nějaké jídlo se nám už prostě nikam nechtělo.
Takže jsme zůstali v Ravenne na parkovišti a
odpočívali.
Jak jsem psala výše… parkoviště se zdálo být bezpečné a navíc tu s námi zůstávalo přes noc několik karavanů, různých národností.
Nad parkovištěm je hlavní silnice, což znamená, že jsou slyšet auta. Ale jinak tu byl klid.
28.12.2019
San Marino
Ráno jsme opustili parkoviště, kde jsme strávili
klidnou noc a vyrazili vstříc dalším zážitkům.
Dnes bylo na pořadu dne
Serenissima Repubblica di San Marino – doslovný překlad: nejvznešenější republika sv. Marina.
A opravdu na vás už z daleka dýchne vznešenost tohoto státu ve státě.
Zdeněk našel velké parkoviště pro karavany a tam jsme našeho Loudu zanechali.
Adresa: Città di San Marino
Strada Della Baldasserona.
Původně jsme chtěli jít k pevnostem pěšky, protože podle navigace to nahoru mělo trvat cca 45 min.
Už po 300m jsem myslela, že vyplivnu plíce, naštěstí záchrana přišla v podobě lanovky.
Cesta jen nahoru za 5,60€ pro oba.
Sice mi bylo trochu blbě, mám závratě, ale
pořád lepší než šlapat ten krpál.
Nahoře vám doslova vyrazí dech ty úžasný výhledy!
Z jedné strany dohlédnete až na moře a z dalších budete uchváceni z kopcovité krajiny.
Škoda, že tohle foťák neumí zprostředkovat!
Staré město je moc krásné, ale stejně jako
v kterémkoliv jiném městě je zaplaveno obchody s cetkami.
Navštívili jsme jednu ze tří pevnostní.
La Guaita – postavena v 11.stoleti a nejstarší ze tří pevností. Sloužila také jako vězení.
Druhá pevnost – La Cesta – známá také jako Fratta.
Třetí pevnost – Il Montale – ta není veřejnosti
přístupná.
Ještě jsme viděli Basilica di San Marino.
Palazzo Pubblico, což je sídlo vlády.
Měli jsme štěstí a dočkali jsme se i střídání stráží.
Jo a mají krásný střapatý čepice!
Ještě bych chtěla napsat několik zajímavostí
o tomhle malém státě.
- podle počtu obyvatel je 3 nejmenší v Evropě
a 5 na světě - je to jeden z nejbohatších států na světě
- má velmi stabilní ekonomiku a nejmenší nezaměstnanost v Evropě
- je nejstarší, stále existující republikou na světě.
Založeno v roce 301. - Statuta z roku 1600 jsou označována za nejstarší
psanou stále platnou ústavu na světě. - soudci z důvodů nestrannosti nesmí být občany
San Marina - až 95% obyvatel nemá žádné oficiální dluhy
(úvěry, hypotéky apod) což je ve světovém
měřítku unikát. - pošta zde vznikla v roce 1607 a je označována
za první veřejnou poštovní službu světa.
Odpoledne jsme zamířili k moři nedaleko Rimini.
Stellpatz, který jsme si vyhlédli byl bohužel
obsazený, takže parkoviště s výhledem na
moře to jistilo.
Opět jsme tu nebyli sami. Italové jsou prostě
karavanový národ a jsou mi tím moc sympatičtí!
29.12.2019
Dopoledne jsme ještě strávili u moře
Procházka po pláži byla parádní.
Nejdříve jsem si říkala, že bych si alespoň sundala boty a trochu se pobrouzdala bosky v písku a moři.
Ale zima byla větší než jsem si myslela.
Sice svítilo sluníčko, ale foukal studený vítr.
Teplota tak cca 8°C.
No otužilec holt nejsem.
Zato mušlí jsem si vezla plný auto.
No a pak už jsme vyrazili zpět… směr domů.
Nebo jinak, začli jsme se pomalu přibližovat k domovu.
A protože měst a památek už bylo dost, máme
ještě v plánu také si užít trochu přírody.
Už za tmy jsme dojeli do místa odkud se zítra vydáme na poslední poznávací trasu.
30.12.2919
Lago di Garda.
Jezero Garda má rozlohu 369,98 m2.
Je dlouhé 51,6 km a široké 17,2 km.
Délka jeho břehu je 158,4 km.
Maximální hloubka je 346 m.
Nadmořské výška 65 m.n.m.
Nocovali jsme v městečku Peschiera del Garda a ráno se vydali po západním břehu jezera
poznávat tenhle kout Itálie.
První a také zároveň poslední zastávka bylo městečko Simione.
Byli jsme zvědaví na místní pevnost
Rocca Scaligera.
Obdivovat jsme ji bohužel mohli jen z venku, ale i tak se nám moc líbila.
Stejně jako městečko a jezero, pochopitelně.
Jen těch lidí všude…….
Proto jsme se rozhodli, pryč od měst, chceme
hlavně vidět jezero. Ze všech jeho úhlů a zákoutí.
Vždyť kvůli němu jsme sem hlavně přijeli.
Bohužel podél pobřeží navazuje jedno městečko na druhé a ač jedete podél pobřeží, z jezera vlastně nevidíte nic!
Vše je zastavěno, nikde žádné místo k zastavení a pokochaní se tou krásou.
Kousek za městečkem Gargnano
začínají tunely……spousta tunelů!
Před tím prvním jsme se asi hodinku zdrželi
ve stojící koloně.
Kamión, který tady neměl co dělat se snažil propasírovat skrz tunely.
A to některý vypadali, že jimi neprojedeme ani my!
Vůbec nechápu jak se tam protáhl!
No naštěstí to nějak dokázal a my mohli
pokračovat dál.
Poslední kus cesty před městečkem
Riva del Garda jsme konečně jeli opravdu těstě
u břehu jezera a mohli tak obdivovat majestátné
pohoří Monte Baldo (více jak 2000m.n.m) úžasně osvětlené zapadajícím sluncem.
To byla podívaná…
A tak jak zapadlo slunce, tak se i my museli
s tímto divem přírody rozloučit.
Mířili jsme k domovu!
31.12.2019
Noc jsme strávili na vyhrazeném parkovišti u benzínky pro karavany.
Jedno z velmi dobrých stání!
Měli tu totiž i dobiječky baterií pro karavany.
Což není úplně všude.
No a pak už ,,arrivederci Itálie”
Minulého Silvestra jsme strávili na parkovišti mezi kamiony, ale tentokrát jsme spěchali za kamarády do Čech.
Vždyť co je víc než bezvadná rodina a skvělý kamarádi!!💖
Ale v Itálii jsme rozhodně nebyli naposledy!
Pár fotek z Brennerského průsmyku.
Ty horské masivy jsou tam ohromující a úchvatný!
A tak přidávám pár informací:
- průsmyk je ve výšce 1374 m.n.m.
- už v dávných dobách byl stezkou, kterou
využívali Římané (48 n.l) - od roku 1772 tudy vedla silnice
- od roku 1867 železnice
- od roku 1974 dálnice na které se nachází svého času nejvyšší most Evropy – Europabrücke.
Dnes už jen nejvyšší most Rakouska
Moje postřehy
🌼 najeli jsme 2446 km
🌼 projeto 295,95 l nafty. Největší finanční položka celé výpravy.
🌼 vyfoceno cca 1420 fotek
🌼 tentokrát bez karambolů a vytlučených oken
🌼 tím, že jsme se pohybovali v jiné části Itálie, ubylo malých aut. Dokonce jsme tentokrát zaznamenali i daleko více Jeepů.
Zřejmě to bude tím, že v této části Itálie
jsou ulice o něco širší a je blíž k horám.
🌼 temperament Italů nebyl na silnicích skoro vidět.
Louda není žádný závodník…jezdili jsme pomalu a jim nedělalo žádný problém jet za námi. Nikdo netroubil, nikdo se nesnažil riskantně předjíždět.
Vypadalo to jako by byli na dovolené s námi.
Za celou dobu jsme neviděli jedinou bouračku, ani ťuknutí!
Jezdí velmi ohleduplně a předvídavě.
🌼 stejně tak jako v Rumunsku jsou i zde posedlí kruhovými
objezdy……jsou všude a klidně i několik za sebou!
No a taky různými nájezdy, podjezdy, přejezdy…atd.
To je opravdová džungle!
🌼 Italové jsou milý a usměvavý národ.
Rádi se seznamují a rádi s vámi poklábosí.
I když vy italsky neumíte ani slovo a anglicky chytáte
každé 3 slovo. Přesto gestikulují a mluví a mluví! 😆😍
Jediné co bych Italům trochu vytkla (nebo možná je to obdiv?) je to, že když jdou, tak jdou!
Žádné vyhýbání, žádné počkání až někdo projde!
Jdou čtyři vedle sebe úzkou ulicí a vůbec je nenapadne, že by někdo mohl uhnout.
🌼 jinak ale Italové pořád zůstávají mým oblíbeným národem.
🌼 Karavanovým národem – z jejich infrastruktury pro karavany (stellplatz, servisní místa na benzínkách i jinde,atd.) by si naši úředníci a politici měli vzít příklad.
I ve velkých městech najdete stellplatz a velká parkoviště
pro obytná auta, na kterých můžete v případě potřeby většinou i přespat.
🌼 tentokrát jsme jezdili a chodili podle Google maps a pokaždé dojeli a došli tam, kam jsme potřebovali.
🌼 parkoviště a stellplatz jsme hledali přes výbornou appku Park4night
🌼 Pozor na černochy prodávající na ulici cokoliv.
Opravdu to mají velmi dobře psychologicky zmáknutý a pokud s nimi navážete hovor, i přes to, že nebudete chtít nic kupovat, velmi těžko se jich pak zbavíte.
Proto doporučuji…..na oslovení vůbec nereagovat!!!!!
🌼 z neznalosti jazyka vznikají i úsměvné situace!
Jako třeba, když si jdete koupit smetanu a říkáte si, že to přeci zvládnete bez překladače…..no a koupíte syrovátku!
🌼 a jak to většinou bývá, na co se těšíte vás třeba zklame a naopak, když si myslíte, že vás nemá co překvapit, zíráte v němém úžasu.
A tak to, alespoň pro mě, bylo se San Marinem.
Tenhle stát ve státě mě úplně okouzlil.
Prostě pecka!
Ty výhledy byli úchvatný!
Jestli budete mít cestu do Itálie tak San Marino rozhodně nesmíte vynechat.
🌼 Itálie……poslední země kterou jsme v roce 2019 navštívili a pevně doufám, že ne naposledy.
Je nádherná a je v ní toho spoustu k objevování!💝
babickanacestach.com 